Pravá láska

šíp její srdce nezasáhl
tak spoutal jsem ji očima
do hlavy své obraz vtáhl
teď každou noc mne objímá

její jméno, pravá láska
skládal jsem ji dlouhé dny
štíhlá, mladá tmavovláska
míchám sebe a své sny

do pokoje mého vchází
já odepínám její šat
po chvíli jsme oba nazí
začínám se bát

chtíč už srdce ke dnu tahá
zabít se mě pokusil
když v představě byla nahá
sevřel mě a udusil

iluzemi krmím mysl
pochopí mě snad
že život bez ní nemá smysl
pociťuji větší hlad

hledal jsem ji živou, našel
dali jsme se do řeči
tak daleko už jsem zašel
doufám, že mě vyléčí

z mých slov však utkala mi nit
tou sešívám si ústa
mým osudem je prázdný být
v mém srdci zrodila se úcta