ZÁBLESKY

Tvé vlasy

na nemocničním polštáři

bezmoc mou

provází...

Tvá malá ručka

chvěje se

v mé dlani,

oči bez záblesků

prosebně

hledí...

Vem mě zpět

do života

pod blankyt

letního nebe,

do jara nového...

Prosí Tvůj pohled...

A já –

nic s tím nesvedu...

Úsměv laskavý

na mé

tváři

zakrývá

dojetí

a krystalky ledu

na řasách,

jež v ranním

slunci

září...