Dlouhé rýmy

V úkrytech tvořených z mlhy…
Stojí tam a stojí…
Tiše pláčou…
Možná jsou ještě panny.

Na kopcích tvořených z touhy,
Nestojí, jen se hroutí.
Padají jako sníh k zemi.
Z jejich slz se tvoří strouhy.

Jsou samy i v davu,
Chtějí jít dál.
Vítr jim motá hlavu!
Dovede však jen lát…

Verše smutně vystupují,
Ráno zebe když se vzbudíš.
Ach, radši se tě zbavím,
Ty, ty jedna ukrutná bolesti srdeční.
A už bude jen tvým.

Budu ti tiše šeptat, pssst…
Budu tě držet, pssst…
A budu tě lechtat…

Miluješ mě?
Já však odpověď nechci.
Budu se držet země.
A budou z nás slepci.

Dlouhé rýmy,
Jsou skoro jako pohádka,
Tak zaťukej na vrátka
A poslouchej…

Slyš tu pohádku…
A už se neprobouzej!

S láskou
pro Tebe