Váhosloví

 

jak pošetilci

nevážíme

svoje slova

jakoby

neznali jsme

smysl v nich

a jejich děj

 

tak zraňujem se 

bez ustání

zas a znova

a nedokážeme

si řící

"lásko, tak se měj!"

jsme mosty

co pod pilíře si

kladou nálož

slov

která tolik bolí

bodnou

víc než nůž

což netušíš

že chci

být s Tebou?

Tobě patřit

a sama toužím

aby, jsi byl

pravý muž? 

tak skryj

svou pýchu

pod polštář

a podívej se

do očí

co lásce

zalhat neumí

jen obejmi mě

víc, než jindy

líbej něžně

a

v dlaních horkých

zahřej

moji zkřehlou líc

vždyť vím

 to malé zaváhání...

"promiň, Lásko"

možná chlělo se Ti

šeptem

tiše

říct

*