jak pošetilci
nevážíme
svoje slova
jakoby
neznali jsme
smysl v nich
a jejich děj
tak zraňujem se
bez ustání
zas a znova
a nedokážeme
si řící
"lásko, tak se měj!"
jsme mosty
co pod pilíře si
kladou nálož
slov
která tolik bolí
bodnou
víc než nůž
což netušíš
že chci
být s Tebou?
Tobě patřit
a sama toužím
aby, jsi byl
pravý muž?
tak skryj
svou pýchu
pod polštář
a podívej se
do očí
co lásce
zalhat neumí
jen obejmi mě
víc, než jindy
líbej něžně
a
v dlaních horkých
zahřej
moji zkřehlou líc
vždyť vím
to malé zaváhání...
"promiň, Lásko"
možná chlělo se Ti
šeptem
tiše
říct
*
Proto se každý má rozhodnout srdcem,né hlavou...
Krásný :-)
16.12.2015 12:45:27 | Kett
a pořád dokola jen odpouštět........?
díky Kett
16.12.2015 14:12:11 | chatter
Záleží co odpouštět,někdy to jsou maličkosti..to si člověk
uvědomí až po čase...jsou věci které nikdy nejdou vzít zpět
někdy člověk i lituje,ale to asi prostě do toho našeho zaláskovanýho
života patří...co by bylo kdyby...
16.12.2015 14:22:14 | Kett