Láska z nádraží

Scházíme se na nádraží
vždycky jednou týdně
já mířím do Ostravy
a ty tam do Vídně.

Míjíme se na schodech
a koukáme na sebe
ty mě nejspíš miluješ
a já miluju tebe.

A ty jezdící schody
jezdí nějak rychle
a kniha lásky mi připadá
jako tlustá bichle.

Chtěl bych skočit za tebou
a ty asi za mnou
loučíme se pohledem
vždycky brzo ráno.

Zatímco já domů jedu
pomalou tramvají
ty vzdaluješ se rychlíkem
a tak miluji tě potají.

Možná někdy budu čekat
v tom opačným směru
tebe taky napadlo to
tak tohle vážně...beru.

Možná osud nechce dopřát
dvěma osamělým duším
možná nás Bůh nemá rád
jak to skončí tuším.

Budem se tu takhle míjet
tak desítky let
za tu dobu promění se
můj i tvůj svět.

Oženíme a vdáme se
budeme mít děti
a o lásce z nádraží
jim budem vyprávěti.

Možná to tak mělo stát se
a změnil se svět
dětem budem velmi krátce
tuhle pohádku...vyprávět.