Růže

Zjevila se jak Fata morgána,

a ve mě blesklo: „S tou chtěl bych být až do rána“.

V očích měla záblesk šelmy,

mě uchvátila více než velmi.

Krok ladný jak letní vánek,

už nevím, co je to klidný spánek.

A nohy štíhlé, nekonečně dlouhé,

dostala mě, byť objevila se na okamžiky pouhé.

Snad nebyla to jen iluze, klam,

já vyfotím si ji a na strop dám.

A tak budeme pořád spolu,

ona na mě vzhlížet dolů.

Jen ona je ta nejkrásnější růže,

jen ona modré z nebe i hroudu zlata chtít může.

Miluji jen ji, třeba stáhněte mě z kůže.