Přítomný okamžik

Vládne noc a mé kroky prázdnem zní

 jen klid a mráz, na zem, padá sníh

Žádná z otázek, nevíří už hlavou mou

Přítomný okamžik se stává záhadou

Nevnímám, ta zrna písku v přesýpacích hodinách

a svůj čas, vepsán, ve hvězdách

Tvůj cit je rtuť, co stoupá, v žilách mých

Pocit mám, že horký bývá v lednu mráz

všední den i noc, pokryl zvláštní jas

ta síla prožitků mě pojí se jménem tvým

a svůj význam má i nedopsané básně rým

Nevnímám, ta zrna písku, v přesýpacích hodinách

a svůj čas, vepsán, ve hvězdách

Tvůj cit, je rtuť, co stoupá, v žilách mých

Nevnímám, ta zrna písku, v přesýpacích hodinách

a svůj čas, vepsán, ve hvězdách

Tvůj cit, je rtuť, co stoupá, v žilách mých

(Hanuš Šparlinek, 17.12.2015)