Nezbedný sen

Nezbedný sen

Slunce skrz okno tě paprskem svým,

zlehounka pošimrá po těle tvým.

Rozčísne ofinu pohladí po vláskách,

štípne tě do tváří jak to je v pohádkách.

Otevřeš očička mžouravě zamrkáš,

přesně jak píše se v některých písničkách.

I schovalo sluníčko paprsek tak,

aby si viděla jen bílý mrak.

Přitáhlo z dáli si teploučký vich,

aby přes záclonu na tebe dých.

Proletěl ložnicí pyšně jak páv,

nadzdvihnul peřinu a zůstal paf.

Uviděl bohyni krásnou jak vjem,

o které doposud slýchával jen.

Uslyšel dokonce tichoučký sten,

to když se dotýkal tajemství žen.

Ňadrovou soutěskou proplachtil snáz,

když dotýkal se vrcholů, celý se třás.

Žárlivý budík však zničil můj sen,

ve kterém s tebou laškoval jsem.

Básnička neskončí ošklivě přec,

budík je ve sběru a já zas hajám, HEČ.