(Nad verši klasika)

Narudlý soumrak obzory hlídá
na štítu hory slunce se loučí
příjemný vánek objetím svádí
jezero halí blankyt svých očí
haluze borovic tají svou moc
rozverný šeřík s vůní se přidal
černý kos směle nástroj svůj ladí
slavíku přenechá temnou sov noc
večerem slibně touhy vzruch vkročil
nestálý apríl máji se vydal
 
Veverka utekla do korun stromů
veliký kámen truchlivost hostí
tragicky v ženu dívčiny dozrálé
s vichřicí pocitů v hlubinách nitra
kanoucí slzy - toť její korále
nemůže v tento čas vrátit se domů
dnešní den uloupen - co bude zítra?
horoucí láska nesmí se postit