Balada o očích Ivetiných

Třpytky a závoje,
mlhovin pár a schované sny,
šuplíkové básně a noční hry
a jen trochu odvahy
potřeboval jsem, abych tě oslovil,
když stála jsi v dešti
schovaná do holubích pírek
a v hnědých vlasech a sklech tvých brýlí
zrcadlil se příští kompliment.

Z vděčnosti nebo ze smutku
nabídlas mi svou ruku
a já ji políbil,
tajně doufaje ve tvou skrytou křehkost,
která, jakoby sedící v koutě,
vstoupila a zaklepala na dveře.
Řekla jsi mi pár slov,
která znamenají naději
a návrat mých ztracených snů.

Do mého klobouku padal déšť
a divoce bušil i do fasád,
když líbal jsem tě
a pramínek tvých hnědých vlasů
psal mi do hlavy otázky
- přijdeš, nepřijdeš?
Vím, že přijdeš
a tvé city zaplní mou ztichlou hlavu.
Přijď, toužím, hledám tě...