bolí když cítím

Úzkost má, má  tlapy jako Casius Clay

tak neohrabaně velké a nekonečné

a láska ubližuje čím dál víc, vždyť víš,

už cítím jí v morku kosti

jak v hloubi proniká do hloubi, až na dno,

už není cesty zpět

už se nemůžu vrátit, tak jako dřív,

nikdy už nebudu jako dřív...

Píšu, a Ty víš o čem

píšu, a jako bych nepsal nikdy na sto krát

ta slova na okenní stíny prstem do tmy

horkým dechem dělám stopy na rozloučenou...

a Ty víš, že miluji....

......Tebe, lásko.