Světlo v temnotách

jsi mým světlem
slyším z jejích rtů
však zdá se mi
že pálím víc než svítím

jak rád bych svítil vždy
když potkají ji temnoty
a ona bloudí neznaje směr
k domovu lásky

vzdálená tiše pláče
a nese starost o démanty
zářící oči jejich dětí
které nesmí zarmoutit

kdyby vyšla za láskou
a perly slz jí kanou z očí
protože lásku svou
má i nemá zároveň
 

Tak rád bych svítil na její cestu
jako jitřenka naděje
jako měsíc v jehož svitu
její sny mění se v realitu

a jako slunce paprsky svými 
políbil její tvář
aby radostně zvolala 
tady jsi lásko má