Nic

Necítit nic, to možné není,

necítit nic, to je zapomnění.

Necítit nic, to smrt jen viní,

z návštěvy mne a možná ukončení.

 

To tiché nic, nic v prázdném pokoji.

Na stropě obraz v divném postoji,

zkroucený dějem kolem nás.

Stále jen koukám na obraz.

V naději a zmatku zas, 

zkouším ho zapudit a prosím čas.

 

Pomoz mi usnout!

 

Hlava mne bolí a myšlenky se rvou,

duše je prázdná i touhy vychladnou.

Tohohle večera někde se bavíš,

není to výčitka, jenom tak pravím.

Tohoto večera stalo se mnoho,

zabili anděla!

 

Ne!

 

Tak potom koho?

 

Umírá duše jednoho blázna,

co stále přemýšlí, jak moc jsi krásná.

Umírá duše jednoho básníka,

co se tu samotou tiše zajíká.

 

Co to vše znamená ve světě jejím?

 

Nic ..............nebo víc?