Barvy noci

Kůži měla barvy noci,

není mi, není pomoci.

Mě otevřela se jak růže,

udělala ze mě pravého muže.

Jen jí za vše vděčím,

jen z ní teď se léčím.

Ve svých vzpomínkách mám ji stále,

a v duchu volám: „Pojď prosím dále“.

Nezapomenu nikdy na její sladkou vůni,

nezapomenu nikdy na hodiny u ní.

A ač mnohé netuší,

je mou bohyní, mou Venuší.