měsíc

seděl jsem za noci

s měsícem v rozmluvě

jak bylo v naší moci

byla řeč o tobě

vzpomínaly jsme oba

na mě a na tebe

jaká je vlastně doba

dívajíc se na nebe

nebe bylo divné

měsíc nebyl na něm

všechno spalo klidně

ale já byl raněn

divně nebe vypadalo

jako já bez tebe

byl jsem klidný, jak se dalo

v srdci z toho zebe

neznám tě sice

a nikdy jsem tě neviděl

stejně jako měsíce

a spoustu jiných těl

přesto doufám, že potkáme se snad

a já spatřím tvoji tvář

holýma rukama vystavím ti hrad

a nasbírám měsíční zář

dál jsme s měsícem seděli

už v tichosti jen

v dálce koně běželi,

ve větru se kýval len

po chvíli přisedl k nám stín

a ke mně se přivinul

měl vůni mladých kapradin

a také spoustu nul

nebyl temný

ani z temnoty

byl velmi jemný

a byla jsi to ty