Pro tebe

Život je klam,

je to iluze, kterou si přejem.

A tak si tam,

na srdci zmiji hřejem.

Chceme být šťastní,

chceme jen prachy.

A co je nám vlastní

odmítáme strachy.

Co třeba cesta,

jen tak, lesem?

A nebo nevěsta?

"Zlatou klec ti nesem?"

Přijmu tu lež,

beru ji za svou.

A teď tu seš

a krávy se pasou.

Místo zlata

vidím hory,

místo auta

chci popruhy

a se psi do hor vyrazit,

před nikým se neplazit.

Vidět v dálce obzor jasný,

který doteď byl jen krásný.

S tebou mezi cizinci

nemám žádnou šanci,

však sami v naší dimenzi

stáváme se psanci.

Jen sami se sebou

víme si rady,

a se mnou před tebou

už není žádné zrady.