V ledových přílivech nočního strachu
opět mnou celou procházíš,
netknutá láska leží tu v prachu,
v nějž obrátíš se snáz.
A ty konečně odcházíš -
tvé oči, ruce, hlas.
Deset tisíc unavených hlav
šediví nad snem, který sníš.
A nejhorší ze všech nevyřčených pravd
je ta vonící lží,
že ty konečně odcházíš,
že teď budeš spát v ní.
Spletené cesty neotřelých frází
provází souhru cizích těl
a jediná chvíle, která mi schází
je zahalená v tmě.
Tehdy jsi konečně odešel -
já opustila tebe a ty mě.