Útěky

Poprvé za sto let slyším tvůj hlas,

jak se mi krutě připomíná,

chtěla jsem…však neodnesl čas,

co odnáší sklenice vína.

Je to jen další útěk do neznáma,

falešné tváře částí tvých,

prohrála tentokrát piková dáma

a eso vytáhl milovník.

Pod rouškou tmy skrývám se v dlaních,

tvé prsty klepou do ticha,

svázaná bolestí v hodinách ranních -

to se pak těžko utíká!

Před láskou, která dávno už zemřela,

před láhví plnou nadějí,

před vší tou krásou, kterou jsem neměla

poznat raději.