Svět zůstal stát
a všechno mlčí;
jen srdcí tep se ozývá.
Svět zůstal stát
a to mne mučí:
ta chvíle k činu vyzývá.
Svět zůstal stát;
my v jeho středu.
Kolem nás vše se točí.
Svět zůstal stát:
já, jak to svedu,
hledím do tvých očí.
Svět zůstal stát
přesně v tu chvíli,
kdy nevíš, zda-li sníš či bdíš.
Svět zůstat stát
přesně v ten moment,
kdy natáh jsem se k tobě blíž.
Svět zůstal stát,
když jsem se nahnul
a tys mlčením svolila.
Svět zůstal stát;
v ten krásný moment
se naše ústa spojila
Svět zůstal stát
... kupodivu
V té básni je něco nádherného!
06.01.2016 22:16:35 | Bylinná směs
Jako pohlazení na duši
jsou slova níže psána.
Správně jsem, soudím, vytušil:
toť dílo veršů pána.
Tenhle druh básní prostě miluji! :)
06.01.2016 22:04:18 | Eriadar
Uklízím si věci a vytáhl jsem krabici pookraj plnou sešitů a papírů určených na tvorbu všeho druhu. Procházím co tam přesně je a náhle mezi tím vším malá obálka. Vyndám ji a na ní originál této básně, kterou jsem napsal po prvním polibku se svou milovanou přítelkyní.
Pohladilo mne to po duši a já, spokojený, sdílím svou radost zde. Snad potěší i vás. Snad si také vzpomenete na nejkrásnější polibky svého života.
06.01.2016 22:08:47 | ElaJah
Všechny krásný obálky pro mne, se mi jednou " omylem nějak vyhodily". Spolehnu jen na svůj atrofující mozek a to není zase tak špatný. Třeba teď by se mi už tak skvělý nezdály a jiný naopak...:-)
06.01.2016 22:50:48 | xlps
Ano: jedna z hrozeb čtení starých věcí je zhrození se ...
Ale i když se mi některé mé starší věci tolik už "nelíbí" jsem rád že je mám: vidím že jsem se aspoň nějak posunul, vidím změnu ve svých postupech tvoření, stylu ale hlavně v náhledů na problémy. Je to něco jako zrcadlo vývoje.
Pokud jde o obálky, mám vše v počítači a snažím se to mít aspoň ve dvou kopiích na papíře protože technika je blbec ...
06.01.2016 23:09:58 | ElaJah
Mám vše jen v hvězdném meziprostoru, já to naopak oceňuji, případně by udělal pořádek a autocenzuru za mne...:-)
06.01.2016 23:12:34 | xlps