Šeptají "Vím"

Ústa jen potají šeptají „Vím“
Pára z nich řádky pro slova kreslí
O sobě, o něm, o ní a s ním
Oči čtou v řasách, co čísti nesmí

Přesto se nebojí a hledí přímo
Do dna všech lahví opilých nocí
Dnes přečtou si pravdu a zítra jinou
Minuty, chvíle, v bláznivých krocích

Sklouznou se po rtech, nahých a bezbraných
Na dno, kde dopitá těla se lesknou
Příběhy zapomněl roztátý led a sníh
„Vím,“ ústa pak k ránu potichu hlesnou