Jediné lásce

***

Ach, lásko,
kde skrýváš svou tvář
a kdy spatřím oči
mně tolik drahé?
Rozmetán na hvězdný prach
pálím mlhoviny snů
a v miriádách polibků
se snáším na tvůj stín,
zatímco ty kráčíš
uprostřed jistoty nekonečna
za sluncem.
Jak rád bych ti řekl - počkej,
jak rád bych ti řekl - stůj!

Navzdory osudu neztrácím naději,
že jednoho dne se naše cesty protnou
a my dva spojeni v jediný celek
vykvetem v růži zlatobílou.
Pak vzlétneme spolu
až k výšinám nekonečného štěstí
a pramínky slz skropíme své rty i tváře.

Miláčku,
i dýchat bych za tebe chtěl
v té čistotě duší a nádheře okamžiku,
má jediná lásko!

Jak mnoho a co vše bych za to dal...

***