Od Tebe pro Mě

Nevadí, že Tě bolím,
je to poctivá bolest,
teprve teď jsi lidská,
žádná bez duše nicka.

To já Tě stvořil,
vtiskl polibky můzu,
uhnětl v hřích,
dal ochutnat hrůzu.

Roky testoval,
jizvy páral a sešíval,
nadějí krmil hubené údy,
když už jsi nevěděla kudy.

V noci lámal Tě v pase
vzlyky,
dokola zase
ošetřoval rány mastí od cikánky
obrušoval hrany.

Dělal jsem to pro Tebe,
aby jsi byla silná..z ledu
až přijde zas ten,
co smáčí šípy v medu,
v lásce naoko
hladce
odmítnout sladce.
Pro pravé hořet a už se nespálit...