Růže opička

Přes všechny prohry a životní překážky,
zase našel jsem tě za sklem jedné přepážky.
Jako malý princ, co kdysi svoji růži ztratil,
snad i já sám sobě všechny dluhy už jsem splatil.

Proletěl jsem celý vesmír a navštívil snad všechny možné planety,
to však, abych zjistil, že vše co měl jsem … byla a jsi jen právě ty.
Teď už zase držíme se za ruce,
a z hrnku pijem sojového zajíce.

Sám sebou jistý, zase létám do vesmíru,
a ty víš, že tam někde hledám naši černou díru.
Tu kterou prolétneme na druhou stranu vesmíru,
kde bezdomovci nosí vesty z kašmíru.

Každý večer však už se vracím k tobě domů,
na planetu plnou krásných stromů.
Oba víme, že máme to, po čem všichni touží,
s hrozbou hyen, které kolem našeho světa stále krouží.

A abych zase nepřetrhl tu šťastnou nit,
každé ráno si v hlavě musím uklidit.


Pro mojí opičku