Bloudila v ulicích
myšlenek
a hledala odpověď
na něco co zdálo se
tak jasné a zároveň
vzdálené
jako sen za hranicí
nekonečna
Všude se vznášelo
velké PROČ ?
Jen jediná otázka
vystoupila
z okraje ticha
a ona zeptala se
"proč naše láska
není věčná?"
On však
neznal odpověď
neznal slova
která by pochopila...
Až pak
na jednom rohu
té ulice
spatřila světlo
na druhém tmu
a v prostoru mezi
zahlédla cestu
která je navždy
rozdělila...
Bolestně krásný
až se tají dech,
mráz běží po zádech
slova na rtech
zamrznou.
Cesty se protnou
v jedinou
mířící, tam k nekonečnu
ke štěstí
16.04.2016 00:13:04 | Mácha
Já nerada používám slovo "moudrost", ale tady se mi k tomu hodí.
Navíc to má krásnou atmosféru, úplně vidím to PROČ se vznášet. Taky vídám létat různá "proč"... ;-)
18.01.2016 17:06:04 | A42
Tvá slova mě moc potěšila Zdenko, to velké proč nás doprovází celý život, jen někoho víc... tuhle báseň jsem nečerpala ze svého života, ale z příběhu člověka mě blízkého. Děkuji Ti za skvělý komentář:-)
18.01.2016 19:45:40 | Nikita44
Na některé otázky nejsou odpovědi - cit a rozum jsou často poměrně nekompatibilní entity. Zaplaťpánbu však za to ;-)) Opět skvěle vystižené mystérium - cesta, která rozděluje, je v tomto případě pěkně mnohovrstevnatá metafora... :-) ST
17.01.2016 20:40:04 | Amonasr
Vystihnul jsi to Amone přesně, opět není co dodat, snad jen , že všimnul jsi si , jak jsem na Tebe za monitorem mrkla?:-)))
a moc děkuji
18.01.2016 07:49:22 | Nikita44
a jejich cesty se však zase setkají-jistě vedou obě k moři..kdo z nich k němu přijde dřív, počká na toho druhého a zatím bude hledat mušle, co šumí tichou předzvěstí-jejími melodiemi očekávané radosti-kterou slyší jenom srdce..ST :-DDD
17.01.2016 17:09:31 | Frr
krásný slova od Tebe, Frráčku, mě vždycky potěší, obzvlášť, když vím, že víš:-))díky
18.01.2016 07:47:10 | Nikita44
Cesty rozdělují, ale i vedou, navíc pološero je vlastně světlo, jen ne úplně zřejmý. Takže vlastně optimistická?...:-)
17.01.2016 17:07:24 | xlps