Vzkaz do nebe

Za okny to studí,
na chodníky lehá sníh.
Srdce mi steskem bolí.
Z úst mi spadl smích.

že se časem rány hojí,
je pouhou lží.
že lásce na proti se musí jít,
je pravdou vší.

Když člověk v lásce se ocitá,
prodírá se jistým komatem.
Do reality těžko procitá.
když rána udělá tečku za tím snem.

To potom srdce bolí,
když hvězdy na nebi k zemi se stáčí.
Z očí stávají se slzné prameny.
Smutek ke zdi duši tlačí.

Pod lampou svítící,šálek kávy stojí,
od ní stoupá lehký dým.
V ní vidím podobiznu tvojí.
Nevím jak vyrovnati mám se s tím...

že těžké časy každý z nás prožíváme,
není novinou,
Láska ve světě slábne.
jednou pro mě byla jedna-jedinou.

Na nebe z oken koukám,
myslím na tebe,
stýská se mi,
a proto ti posílám tenhle vzkaz,
vzkaz do nebe.