Květnová

Po lukách voňavých, v dálkách dalekých,
všude tam, kde široširá země leží,
tam pod vůní heřmánku,
cos dala sis do džbánku, vůně se plíží.

Ze zahrad rozkvetlých,
slunce z řad veselých,
k nám na obdiv se kloní.
Pro krásu našich niv,
nám dobře, nám dobře daří se v nich.
Tu vůni heřmánku, co nosíš si ve džbánku,
ji leckterý rád by přivoniv,
tu vůni se v srdci nos,
každému štípni nos,
dokud stát bude se zbraní bos.

O trní z růží píchám se,
tou krví skrápím rov,
dívám se , tu krev jako bych znal snad
z panensky čistých vod.
Ať rozdám všem,
ať jistý jsem,
že svět mou krví živ bude rok
Snad v době své vzpomene mne
a učiní k lásce už velký krok.
Snad přijde válce láska vhod.