Krb

Někdy

Se mi stýská. 

Z plamenů zbrklých

Jak tvý ohnivý řeči, 

Sálá žár tvé připálené vášně.

V krbu praská 

Dozvuk posledních dní

Těch smutných

Konečných, 

Kdy sme se ještě mohli hřát.

Hoří tvůj úsměv

A mění se v prach

V popel

A kouř

A tiché opatrné ššš...

Mám ráda ten oheň

Je jak ty- špatný pán.

A sem tam v jiskrách zablýskla

Marně marnivá naděje.