Vzpomínka z pohádky

Ty víš, že mě to děsí,
stejně, jako strašidla malé děti,
že to, co jsme prožili,
na provaz pověsí,
že zapomeneme na štěstí.

Prázdné místo nevyplní pouhý úsměv,
řekli si pár posledních vět,
ani ptačí zpěv,
opustila jsi můj krásný svět.

Bloudíme světem nocí,
světem, který nezná hranic
s úsměvem a vlastní pomocí,
kde lásku, neměnil bys za nic.

Dávám Ti sbohem,
Lásko ve vzpomínce,
poslední zamávání,
pouštím tvoji ruku,
utírám rtěnku z tvých rtů z mé líce,
tvá něžná slova ztrácejí se v hluku,
už se nechci bít o pozlacené mince,
tvé místo patří vzpomínce.