Poprvé, podruhé .........
Poprvé, podruhé .........
měsíc jí hladil po šíji.
Hleděla na mne roztouženě,
ledovce při tom roztály.
Hořel jsem touhou nespoutanou,
chtěl jsem být rázem měsícem,
stala se básní nenapsanou a
já němým básníkem.
Až někdy k ránu začli se psát verše,
možná jen náhodou se dotkla naše těla,
začla však hra
„Dej a zase ber vše“
byla to nádhera
co všechno překonala.
Snad slunce,
snad ptáci nedočkaví
světlo mi vmetli do tváře.
Byla to skutečnost?
Nebo snad snění?
Jak to jen zjistím?
Ze snáře?
...
Komentáře (13)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Zkusil ses podívat vedle sebe....:-)
08.02.2016 10:16:38 | xlps
Jsou chvíle, které si nenechám utéct mezi prsty. Dnes už vím, že žádná taková chvíle se nebude opakovat. Ano té noci jsem se díval opravdu pozorně (i když mám brýle). To ovšem neznamená, že nemohu být jinak slepý. A to ani v neděli, nebo úterý (tam to znám - trochu). :)
08.02.2016 15:37:20 | Dsmi
No, jen jsme se zeptala. Básník někdy pro verš zapomene na ledasco. Myslím, že dny a místa nejsou prioritní. Hezké sny i reality ....:-)
08.02.2016 19:49:07 | xlps
;) i tobě! Nebo vlastně všem, těch opravdových snů i realit, pro které stojí psát třeba veršíky, zase tak moc nebývá.
08.02.2016 22:32:09 | Dsmi
Ale najdou se,...:-)
12.02.2016 00:13:35 | xlps
No nevím, já bych těch realit snesl aktuálně víc. Snění je taky fajn, ale moc se při něm nezahřeji :) Jasně můj problém.
12.02.2016 13:31:20 | Dsmi
No, jen jestli ty toho nechceš moc. Snesl víc, neznamená nic. Takže? Nestěžuj si...:-)
12.02.2016 13:40:32 | xlps