Svíce lásky

Zažehnul svíci a přikryl se peřinou,
myslí jen na tebe každou chvíli, dnem i vteřinou.
Do těchto pár řádků verše zkouší dát,
stále o svůj sen jen musí se bát.
Chtěl snad příliš, když srdce ti dal?
Osud však chtěl a úsměv mu vzal!
Teď při plamenu tu tiše slzy skrývá,
proč jeho láska jen nesmí být živá?
Nadlidský sen ten blázen si přál,
teď chtěl by, však nejde jít dál.
Leží tu teď úplně sám,
jak prázdné plátno a z obrazu rám.
Jen lásku šťastnou toliko chtěl,
vložil ji do veršů, do smutných děl.
Jen slzy a z cigarety dým se valí,
proč jen ta láska jej tak hodně bolí?
Tak upřímně, krásně, opravdu skutečně,
čekal že vyjde mu štěstí konečně,
tak moc, tak hodně, k tobě láskou plál a plane,
štěstí mu nepřeje, tak v životě to má dané.
Tak smiluj se nad ním, ne hned, třeba jednou,
on slíbit ti může, že cítí lásku věrnou...