Víla

Jako je slunce a měsíc nad námi,
stále jsi víla posetá hvězdami,

co svítí do dáli,
i když né pro mě.
Srdce mé ošálí,
rázem je po mně

v mžiku

zrychlí se tep 
a srdce buší,
když ostrý střep
propíchne uši.
Pak neslyším,
Tvé stálé odmítání
se neliší,
mně však zamilování
odvedlo hlavu
do říše klamu.

Kochám se snad
každým Tvým krokem,
rázem bych pad
jak střelen brokem.

Z Tvé krásy spanilé
nemohu dýchat,
ač je to nemilé
pro Tebe slýchat

v mžiku

zrychlí se tep
a srdce buší,
když ostrý střep
propíchne uši.
Pak neslyším,
Tvé stálé odmítání
se neliší,
mně však zamilování
odvedlo hlavu
a v klamu plavu
nebo se topím,
když o Tvůj čas prosím
...marně...