Stavěl jsem si svět
Stavěl jsem si svět
Stavěl jsem si svět,
Když poprvé jsem Tě potkal
Z něžných doteků a vět
Se můj svět se Tvým protkal.
Vzpomínám si na ty noci
Kdy tisknul jsem Tě k sobě
Byla jsi v mé moci
A já oddával se Tobě
Stavěli jsme spolu svět
Já za svůj jsem ho vzal
Na vrub těch pár vět
Ze světa stal se zmar
Vzpomínám si na ty noci
Kdy mraky zastínily svit
Můj svět se zhroutil, teď jsme soci
Neměl jsem Tě nechat jít
Děkuji Ti za ty dny
Kdy stavěla jsi semnou svět
O berlích a zlomený
Svět nový, teď pokusím se vystavět
Komentáře (6)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Ani nebylo nutné, aby báseň byla tak dlouhá, ta poslední sloka zahrnuje vše, co říkaly předchozí:-)
26.03.2016 07:06:54 | 666 Idiot MCR
Já jsem se to nesnažil pojmout jako krátkou báseň, jak tady bývá zvykem, ale spíš jako příběh, ze kterýho jsem se potřeboval vypsat, když mi bylo nejhůř :)
26.03.2016 07:17:44 | Freak
Jasně, chápu, to neměla být rada nebo snad poučka, ale jen pochvala za poslední sloku:-) Přijde mi to jako takové... básnické Rafaelo; více než tisíc slov:-D
26.03.2016 07:26:30 | 666 Idiot MCR
Tak to moc děkuju, potěšilo mě to :)
Já mám tisíc věcí, který bych v tom co napíšu změnil. Vím, že to nesedí rytmicky a podobný hovadiny, ale vždycky to nechám tak, jak jsem to napsal poprvý, v tom syrovým stavu, protože když něco píšu, vždycky jsem na tom dost... labilně.
26.03.2016 07:32:14 | Freak
No nemáš za co:-) K básni se dá vždycky vrátit. S odstupem času člověk na své dílo pohlíží jinak a může jej změnit:-) Ale jo, chápu, že v prvotní chvíli jde hlavně o vypsání se z pocitů, tužeb, bolesti... Pak jde život žít zase o něco lépe;-)
26.03.2016 07:40:32 | 666 Idiot MCR