Rozchod

ztrácím svůj obličej mocného s údy
schovám jej do alba na konec půdy
na rozdíl od jiných věděl jsem snad
na kolik způsobů má pravda bolesti zad

zahořkle odcházím a bolí ta zrada
bez smyslů zkažených odkryju záda
zakopnu o kámen a rozryju tvář
nademnou ze tmy dvě facky a stráž

občane oblékat a vstávat už
vždyť vy jste bývával otylý muž
s bídou já zvednu se, pobledlá tvář
co z krve tekoucí mi napoví snář

neměl jsi lehávat na svých snech zaspávat
dyt pises do netu budou ti nadá-- se ti smát