Porozumění

Hodiny bijí na poplach
za dlouhou řadu let;
bylo jich, co bříz kol potoka
a stejně tolik vzpomínek.


V tom potoce jsem brouzdal rád,
utopen v myšlenkách.
Nebe se točilo v korunách
a slíbilo vše dát.


Slova jsou gesta „profláklá“.
Víš vše, co chci tím říct.
V popelu hledám uhlík z polínek
- poslední zbytek krásy bříz.


Za noci, kdy se nedíváš
- nevěřím stejně, že jen spíš,
vezmi mě v kraje, kde bloumáš,
než ohýnek v tmu proměníš.