„žili jsme spolu“
tohle jednou vyřežeme
vesmíru do podbradku
až se tam převáží
nadváha našeho soužití
a že to je na noži
co se houpá mezi
torzem pondělního dne
setnutého
zavírajícími se dveřmi
a
pátečního dýmu míru
a trávy
protože víkendy tu zbyly
pro rukojeť
to čas zarezaví
zapomene
a ztupí/
možná zbydou jen
zparchantělá chodidla
z předvádění holubičky
a krev z nich
zaschne po celé
délce času
z téhle čepele nás ale
jen tak
neumyjí
tím jediným
jsem si jist