na hladině

prošíváš pohledem

mé polámané tělo

ve vlnění gama rytmu

olověného parketu

daleko za mnou

někdo do něj vyryl

armádu čárek

za každý padlý den

každý padlý pohled

do hlubin stínů

utíkajících od ohniska

našich reaktivních

srážek

snad

až vypnou proud

a vlny prolomí se

do ticha hladiny

pak i my

se znovu poznáme

tak jako po prvním

nádechu

jen skrze dotyky