Jsi můj umělec ve vytahaném svetru

Jsi můj umělec ve vytahaném svetru,

jsi paprsek, co hřeje skrze vločky sněhu,

jsi má inspirace,

s tebou bez matrace

stokrát za noc ulehám

do světa vzdechů.

A pak s každým ránem mizíš v tramvaji,

zatímco já stále pod peřinou

putuji tiše za vidinou

slz, co jednou prohrají,

až pošeptáš mi potají

„Miluji tě.“

Jsi můj umělec ve vytahaném svetru

a já chci zakřičet celému světu,

že dnes ráno jsi zůstal u mě,

že ses netvářil vůbec smutně

a konečně řekl tu prokletou větu.