Podzim

Léto je za námi,
slunce odchází spát,
chlad začíná se probouzet,
nálada uvadá,
my ptáme se a ptát se budeme,
kde je ta paráda, ty chvíle,
slunce již nehřeje, jen občas vykoukne,
listí to brzy již opadá,
stejně i v mé duši je,
láska naše,
kam ta se poděla?
Z lásky naší, ach tak krásné,
něco je jinak, nevidím tu radost,
snad jsme se omrzeli, snad jsme se ohráli?
Ne, neříkej mi v tomto čase,
plném depresí a smutku,
že již mne nemiluješ, když já tebe ano.
Nálada mizí, srdce mé chřadne,
a až spadne poslední lístek z lípy u kapličky,
začne i mé srdce,
rojiti slzičky.
Jdi pryč ty podzime,
ty podzime v duši mé,
ne, nejsi vítán,
ne, nejsi tu host,
chci zpět své léto,
veselí, radost a smích,
jenže místo toho, v dáli cítím sníh.
Lásko, prosím, ještě ne,
řekni mi, co jsem ti udělal,
řekni mi, prosím,
čím napravit vše mohu,
já to zkusím.