zavřená ve svym nebi
tlučeš špačky po hlavě
a
já jak blbec o úplňku
s pahejly domnělejch
křídel
se škrábu po všech útesech
Měsíčních moří
jen abych zahlíd ruměnec
Tvý bezbrannosti
a jak se
chvílema řehtáš
nebo hekáš
ze spaní…
ježíš, no jako bys mi to bral od huby, jen tak jasně a stručně bych to nezvládnul vyjádřit, a je v tom úplně všechno, skvělé a chlapské, Mistře!
22.03.2016 21:10:00 | hledač
Milý pane Frr, možná se kráska probudí, když vynecháš blbce a poslední 4 řádky. Vznikne docela pěkná, vnadící drobnobáseňka:)
22.03.2016 08:16:50 | MARKO
Ach Marko-Marečko-to však nejde-bylo by to o něčem jiném..nelze býti jen lyricky líbezňoučkým - něžňounce hladivou přítulí ("svízelem")..ale uznávám, že se občas blížím k obhroublému drsňáctví (poněkud křečovitému)-přiznávám to..žene mě k tomu fobie ze sklouznutí do sladce básničkovité nasmrádlosti../asi si nejsem nikdy jistej v kramflecích/....díky Ti Marečko za účastnou glosku..:-D**
22.03.2016 08:33:55 | Frr
já bych tam šoup ještě tupec:-)), ať je to pořádně opepřený:-))
22.03.2016 14:17:36 | Jeněcovevzduchukrásného