Miláčku má dávná touho
proč už zase mlčíš
tak vzdálená jsi dlouho
a mé srdce ničíš
chci napořád vnímat
tvé unavené ano
a otisky rtů snímat
má smutná panno
polonahá zamlžená představa
se neustále vrací
jsi rozmazaná výstava
a skrytá síla hnací
miláčku můj pomačkaný
šetříš na mně slovy
začínám být vylekaný
z vyvanuté doby