Půvaby noci

 

O pouhý krok dál, už nemůžu jít, když samotné nebe, se mě prsty dotýká

Je to krása tvá, neprůhledná, co závojem noci dolů na zem prosvítá

 

Nemusím nic říct, všechno víš, má slova jsou tak zbytečná

Nemusím nic říct, dávno víš, že v mém srdci dvorní dáma jsi má jediná

 

Tak to je, nepopírám, ta trpká pravda, před kterou oči své rád zavírám

Tak to je, to nezměním, ve víru snů a lží působivých, já snadno zabloudím  

 

R Jako měsíc a noc tvoříme tu pár, od  úsvitu věků, dnes, zítra, napořád

Je to stříbrná niť, to naše společné Já, pro které všechno skryté na povrch vyplouvá

 

O pouhý krok dál, už nemůžu jít, tam žhavá jiskra na střelný prach náhle přeskočí

Je to krása tvá, odtajněná, co jako uragán mé smysly vtáhne do nebezpečí

 

R Jako měsíc a noc tvoříme tu pár, od  úsvitu věků, dnes, zítra, napořád

Je to stříbrná niť, to naše společné Já, pro které všechno skryté na povrch vyplouvá

 

R Jako měsíc a noc tvoříme tu pár, od  úsvitu věků, dnes, zítra, napořád

Je to stříbrná niť, to naše společné Já, pro které všechno skryté na povrch vyplouvá

 

(Hanuš Šparlinek, 21.3.2016)