Osudová přitažlivost

Jako vzácný host

v žilách víří osudová přitažlivost

šeptá mi svoje jméno a příjmení

svůj monogram a podpis nemění

Já a ty

dvě slova v jedno zakletý

a náš pád do tmavých sfér velké lásky

je atentát na rozum bez nadsázky

čím by byl svět bez vášní a touhy?

ať mě lidé neprávem soudí

dál

Říkám Vám

že všechno je hra citů a těla

ať klidně spí vzdálená nebeská sféra

nevěřím, co terapeut mi už stokrát řekl

že si jen projekce, které on se lekl

ať ji zkoumá sám

psychoanalýza nerozumí nám

To naše spojení nocí i dnem

víš, já slyším i tvůj každý tichý stén

a dnes cizí je mi slovo kázeň

bez tebe klid mi dá vodka a horká lázeň

Já a ty

dvě slova v jedno zakletý

a náš pád do dravých sfér velké lásky

je už posedlost bez nadsázky

čím by byl svět bez vášní a touhy?

místem, kde lidé smutně bloudí

Dál

(Hanuš Šparlinek, 1.4.2016)