..každý má své vize..něčeho..jednomu dají křídla..druhému jednoduše nedají.. :-))
09.02.2007 20:07:00 | isisleo
.... Smutek ... to je naděje .... a vůle něco změnit ..
lhostejno co ...
... je to latentní touha po změně, po něčem co nám uniká ... a stojí nám za to .. o to usilovat ....
Přivázáni na řetěz konvecí a poviností se toužíme osvobodit, ... a vedeme předem prohraný boj ...
Toužíme po někom kdo by s námi tyto touhy a povinosti sdílel ...
Ale i kdyýž řijeme v páru pak nakonec zjistíš že se svými sny a povinostmi je každý beztak sám ... :-(((
09.02.2007 14:11:00 | HarryHH
Teda Marci..:) Ty jsi nevyčerpatelná studna pocitů...snad žena s velkým...Ž...
09.02.2007 13:31:00 | Favi
Báseň na mně padne jak ulitá,si myslím.A ještě k tomu ten uzavřený kruh si kreslím sama,což bych nemusela .A ani nevím proč.Dobrá k zamyšlení.
09.02.2007 13:23:00 | s.e.n
Oprav si tam šťekáme na štěkáme.
Nemusíme nic. Přijímáme všechno, protože nám to takhle vyhovuje, nebo jsme přesvědčeni, že je to takhle pro nás nejlepší, či že je to takhle správné. A třeba je to všechno jeden velký omyl.
09.02.2007 11:44:00 | Petr Miroslav
skvělé,jsi jednička,vystižné a je z toho cítit mnohem větší záběr:
...jsme všichni
tak bezmocně malincí
nad jednou velkou kostí
v naší společné misce samoty...Země
09.02.2007 10:54:00 | Lupus
Když jsem se narodil, přemýšlel jsem, co to nade mnou stojí za obrovské železné nohy. Překvapilo mě, že si jich nikdo jiný nevšímal. Já na ně pořád civěl. Bylo to takové velké kružítko. Dívalo se na mě, až mě to znervózňovalo. Pak si kolem mě jednou zatančilo. A zmizelo. Byl jsem sám.
09.02.2007 10:43:00 | smudlinek
... oprav si tam "bezmocně" ... i když "beznocně" má taky svůj půvab ... IAI ... kvílí roboti ...
09.02.2007 10:34:00 | JardaCH