Lenka

Ovečka-Beránek

Chtěl bych být Tvým plyšáčkem, co máš ho tak ráda.
Kterému se svěřuješ, co kryje Tvá záda.
V noci Tě zahřívá, když venku sněží.
Kdo každý večer, vedle Tebe leží.
Smutek tvůj sdílí, srdce Tvé pohladí.
Tvou krásnou dušičku, vždy dobře naladí.
Jehož vždy objímáš, když čas je jít spát.
Plyšáčkem jež bude Tě, na vždy mít rád.

Anděl strážný

Sny ruce anděla, hladí Tě po tváři.
Anděla ze sametu, ve svitu zazáří.
Ve svitu měsíce, ten sílu jim dává.
Proč je Tvá duše, tak čistá a hravá?
Večer Tě navštíví, krásné budou sny Tvé.
Ráno v mžiku zmizí, než duše Tvá procitne.

Madona

Pokud je peklo, pak musí být nebe.
Bude i bůh, co stvořil Tebe.
Madonu, jež jemným dotykem léčí.
Rozzáří i srdce, stažená v křeči.
Dává světu smysl, lidé pro ní žijí.
Modlí se s ní a s ní se i smějí.
K nebi s ní hledí, když něco neví.
Mají krásný den, když její tvář se zjeví.

Měsíční Svit

Mraky jsou temné, tuhé jak med.
Občas však měsíček, osvítí svět.
Světélko co nezhasne, i když slabě svítí.
Naděj jež Tě provází, zlehčuje žití.
Do okna Ti nahlíží, kouká jak ležíš.
Na krásu anděla, co v sobě střežíš.
Hladí Tě po tváři, jemné jak sníh.
Sametu z hedvábí, co nosí mnich.
Hladí a střeží Tě, abys v teple byla.
Jak malé dítě, jež matka zabalila.
Šeptá Ti do oušek, už čas je jít spát.
Ať něco hezkého, necháš si zdát.
Sen plný štěstí, lásky a zdaru.
Jež nahradí pocity, smutku a zmaru.
Do snu se ponoříš, jak do svaté vody.
Z níž krásní andělé, ve snech se rodí.
Pohladí po vlasech, políbí na čelo.
Aby se Ti do rána, probudit nechtělo.

Naděje

Lehni si anděli, přikryj se peřinou.
Snad všechny chmury, rychle se rozplynou.
Zabal se do deky, co rychle Tě zahřeje.
Ve spánku najdeme, nejen nové naděje.
Jak vlčí mládě, schouli se do klubíčka.
Ať ráno máš, krásná rudá líčka.
Ruce slož před hlavu, jak malá opička.
Ráno zas budou, čerstvá tvá očička.
Už zbývá jen pohladit, hlavičku tvou.
Sny už Tě do říše, klidu odnesou.

Prosba

Moct Ti tak pomoci, ať jsi na tom lépe.
Chybí mi písmenka, od Tebe, světe?
Chybíš mi Ty, celá jak býváš.
Na koho myslíš, a o kom sníváš?
Tvůj krásný úsměv a vlčí oči.
Z Tvé omamné vůně, hlava se točí.
Kde jsou tři tečky, co dříve psala jsi?
To vše mění čas a naše ohlasy.
Jsou věci, bohužel, co nelze vzít zpět.
Byl by opravdu lepší, bez nich náš svět?

Klidný spánek

Měsíc, jen pro Tebe, na nebi svítí.
Než vystoupá výš, budeš hezké sny míti.
Mraky se odplazí, a až vyjdou hvězdičky.
Teplo Tě pohladí, na Tvoje tvářičky.
Schoulená do deky, v poklidu spíš.
Pomalý dech prozradí, že sladce sníš.
Hladím Tě po vlasech, snad to trochu pomůže.
Ať špatné myšlenky, přejdou do polštáře.
Jen dobré zůstane, to co máš ráda.
Pro sladké pěkné sny, co jen měsíc spřádá.

Přání

Na nebi je velká, hromada hvězd.
Jedna z nich mohla by, na Zem se snést.
Spadnout jen pro Tebe, víru Ti dát.
Že takovou jaká jsi, Tě bude mít rád.
Někdo, ať už kdokoli, s kým budeš ráda.
Ať Tvoje srdíčko, dále nestrádá.
V klidu se vyspíš, lepší bude den.
Ke spokojenosti někdy, stačí málo jen.
Polož hlavu na polštář, dej mu svou tvář.
Vlásky přes noc získají, opět svou zář.
Oči se rozpálí, dostanou svůj žár.
Rty Tvé se zachvějí, od boha dar.
Načerpáš síly, na další den.
Stačí se zasnít, v hluboký sen?
Zas bude tu někdo, jež ruce Tvé laská.
V žáru slunce, mrazu co s ledem praská.

Od matky

Težké černé mraky, naprostá temnota.
Co to vidíš v dálce? To světlo se mihotá.
Světélko ze sna, co tak dobře znáš.
Objetí matky, jež rozzáří tvář.
Pohladí po duši, klidu jsi blíž.
V bezpečí klína, spokojeně sníš.
Zabalená do dečky, utkané pro Tebe.
Celičký svět, máš konečně pro sebe.
Dostaneš lásku, jež tolik Ti chybí.
Ráno se svět, zase víc líbí.

Vesmírná krása

Rakety na nebi, vesele bouchají.
Hvězdy jim závidí, za mraky potají.
Však nikam nezmizí, pořád tam jsou.
Až mračna odtáhnou, zase vyjdou.
Budou tu pro Tebe, co více si přát.
Při pádu jedné z nich, nechat si zdát.
Tělo Tvé ozáří, na kratičkou chvíli.
Aby Tvé smutné oči, zase zazářili.
Další ať zazáří, o něco déle.
Tvé krásné rty, rozesmějí se vřele.
Měsíc to završí, velkou moc má.
Ať se Ti něco hezkého, celou noc zdá.
Ráno se probudíš, svěží tak krásná.
Červená závistí, obloha jasná.
Slunce se pokloní, prohrálo v boji.
V okně, když zří, dušičku tvoji.

Bolavé srdce

Usměj se opičko, smutek Ti nesluší.
Buď zase veselá, měj smír na Své duši.
Úsměvem krásným, co jen ty máš.
I jiným srdcím, radosti dáš.
Neplač a netruchli, zas bude lépe.
Na jaře pro Tebe, třešeň vykvete.
Vdžyť s Tvým srdcem, nejedno srdce soucítí.
Rády by pomohly, od bolesti v Tvém žití.
Usměj se na ně, to nejlepší odměna.
Pro ně Tvé blaho, strašně moc znamená.

Paralela

Vysoko nad hlavou, mraky se ženou.
Písek ze Sahary, sebou si berou.
Dvě hvězdy na nebi, slabounce svítí.
Moci aspoň na chvíli, za nimi jí-ti.
Pod nimi mráček, to jahoda zralá.
Polární zář, tu krásu dokonala.
Zasněžená krajina, leskne se nesměle.
Hebká srst laně, co zimou se zachvěje.
Dvě pohoří krásné, snad porostlé mechem.
Moci se jich dotýkat, jsi u konce s dechem.
Hornatá krajina, do snů Tě vnese.
Vítr z těch hor, k uším donese.
Rovná, krásná planina, mění se v pohoří dvojí.
Místo plné zázraku, studánku ve chvojí.
Jít po těch pohořích, na konec světa.
Tam myšlenka vzniká a cit od srdce vzkvétá.

Cesta

Těžká mračna před námi, nesoucí déšť.
Rozblácenou cestou, do dalekých měst.
Kolem bílých vrcholků, na než slunce svítí.
Vede ta cesta, ke slastnému žití.
Jedno jak daleko, jedno k jaké z hvězd.
Nech do Svého srdce, trochu klidu vnést.
Srdce co ochladlo, se zase zahřeje.
Tělo Tvé zkřehlé, trochu pookřeje.
Jeho žár prostoupí, do konečků prstů.
Najdeš pak snáze, životní cestu.
Ač se zdá dlouhá, věř že krátká jest.
Čas je jak voda, umí i rychle téct.
Nehledej smutek, radost si dej.
Vždycky když můžeš, pěkně se směj.




Lepší den

Po velkém dešti, klid zase nastal.
Kdo v dešti se rmoutil, teď rád se zasmál.
Nebe je modré, sem tam bílý mráček.
To černá mračna, ukazují fráček.
Sluníčko se směje, červánky se zadurdily.
Ať máš zas očička, plná té síly.
Sluníčko Tě zahřeje, pěkně se s ním směj.
Po každém zármutku, přijde pěkný děj.
Neboj se pořád, že bude jen špatně.
Svět je pln okamžiků, jsou krásné a šťastné.

Otázky na tělo

Jaký máš asi den, říkám si často?
V televizním kvízu, otázka za sto.
Co dělají Tvé oči, když voda z mraků padá.
Za sluneční záře, co by jsi ráda?
Někdy snad povíš, budu jen rád.
Snad není trestné, se na to ptát?
Pokud tomu tak není, želez mi dejte.
Na samotku zavřete a pěkně se mějte.
Jak velký zločin, je okrást přírodu?
O kousek zeleně, co zlepší Ti náladu.
Že je to na světě, nejhorší počin?
Projev citů musí být, ten nejhorší zločin.

Hvězdný sen

Hvězdy nosí sny, co můžou se Ti zdát.
Jaká dnes bude Ti, asi nad hlavou plát?
Snad velká a žhavá, co hodně ohně má.
Krásný sen pod ní, Ti opět síly dá.
Obličej ozáří, do hlavy pronikne.
Mysl Tvá v klidu bude, než opět procitne.
V klidu a pohodě, jsi v tomto zajetí.
Vyspíš se jak dítě, v matčině objeti.

Od srdce

Mohu Ti pomoci? Ať lepší máš den.
Slyšet zas Tvůj hlas, je můj tajný sen.
Vidět Tvoji tvář, cítit Tvoji vůni.
Polední slunce zář, zahřát krásně umí.
Ruce Tvé cítit, na svoji tváři.
Vidět oči Tvé, v šeru krásně září.
Pod dotykem chladivým, co tak dobře znám.
V myšlenkách svých, se moc nevyznám.
Chtěl bych Tě pohladit, vůni hltat po hrstech.
Jemně a dlouze, hladit Tě po prstech.
Vzít Tvé ruce do svých, dlouze je hřát.
Až budeš se zase, tak krásně smát.
Hladit Tě po vlasech, když ležíš mi v klíně.
Než zavřou se oči Tvé, krásné a klidné.
Koukat se na Tebe, jak sladce spíš.
Ruku Tvou držet, snad budeme si někdy blíž?

Klidné srdce

Na nočním nebi, je plno hvězd.
K polární záři, vede cesta cest.
Pomalu přimrzá, příroda jde spát.
Copak asi hezkého, necháš si zdát?
Vítr se utišil, nehne se ani větvička.
Do hlubokého spánku, pozve Tě písnička.
V srdci Ti zní, je plná smíchu.
Vždycky ji slyšíš, v naprostém tichu.
V rytmu Tvého srdce, překrásně zní.
To hluboké zvony, z věže kostelní.
V klidu ji poslechni, nech se jí vést.
Zavede Tě do země, země plné hvězd.
V tanci jejich blaženém, náhle zříš.
Jak s pocitem blaženým, sladce spíš.
Ať nic je neruší, zvony pomalu zní.
K hvězdnému tanci, očím Tvým, jenž klidně sní.

Hledání

Mračna jsou temná, dost silně prší.
Co asi dělají, Tvé krásné oči.
Kapička za kapkou, tak rychle padá.
Snad srdíčko Tvé, někde nestrádá.
Velká i malá, střídají se za sebou.
Jakou pak noc, budeš mít před sebou?
Snad klidnou a dlouhou, déšť tak krásně šumí.
Zvláštní zvuk přírody, uspat rychle umí.
Jak šumění moře, vlny deště jdou.
Krásné sny s nimi, jdou za Tebou.
Noc plnou snění, před sebou máš.
Zas sluníčko vyjde, pro Tvou krásnou tvář.
Usměj se na něj, dej mu svůj žal.
Srdce Tvé naplní, záře té žár.

Rozednění

Jak vlčí smečka, co před lovci mizí.
Mraky táhnou po nebi, s červánky jsou si cizí.
V noci daly vláhu, snad i pěkný sen.
Obloha modrá, hlásí pěkný den.
Slunce jak pochodeň, z dlouhé noci přichází.
Stíny dlouhé dělá, na rose se odráží.
Snad ještě spíš, nevnímáš tu zář.
Bude zas krásná, Tvá hebká tvář.
Tělo sis zahřála, sílu zpět získalo.
Aby se po ránu, na celý svět zasmálo.
Nech se sluncem hřát, rádo Tě hladí.
Náladu Tvou, pěkně naladí.
Duše Tvá je čistá, to obloha jasná.
Snad celý svět zří, jak jsi překrásná.
Měsíc i slunce, na nebi pro Tebe jsou.
Stráží Tvou mysl, poslední chmury odnesou.




Pěkný večer

Na obzoru mraky, co vlhkost nesou.
Svit slunce změní, červánky se snesou.
Ještě je brzy, není čas jít spát.
Kdo ví co ještě, může se stát.
Snad se slunce západem, přijde toužebný klid.
Po všech těch zármutcích, bude jen líp.

Bohyně

Na hvězdné obloze, tečka jasně září.
Líbezné paprsky, vrhá k Tvé tváři.
Však není hvězdou, planetou jest.
Nech její sílu, do srdce vnést.
Planetou všech planet, staletí radost dává.
Zobrazená v hedvábí, přitom tak žhavá.
Jednou večernicí, jindy jitřenkou jest.
Mlžným oparem do snů, necháš se svést.
Spinkej sladce Venuše, plná žáru budeš.
Na celý svět zářit, jak nejvíc můžeš.

Zármutek

Droboulince prší, neplač již pro lidi.
Ti co si to zaslouží, Ti už to nevidí.
Na obzoru obloha, zjevuje se modrá.
Přijde snad i k Tobě, nálada dobrá.
Usměj se na ně, usměj se na Svět.
Vidět Tvé oči smutné, nechtěj zas trpět.
Každý si táhneme, nějaký kříž.
Nemysli na to, ať sníš či bdíš.
Snadno se říká, bude zase lépe.
Nemusíme jen trpět, na tomto světě.

5 elementů

Moct být tak slunce, na řece se leskne.
Spálil bych v Tobě, myšlenky teskné.
Každý den po ránu, vítal Tvou tvář.
Hřál tělo Tvé, dodal mu zář.
Větrem jež v klidu, nenechá listí být.
Čechral Tvé vlasy, ať neztratí Svůj třpyt.
Chladil Tě v létě, v poledním žáru.
Na zimu odvál, listí na Saharu.
Zemí jež Tvé, bosé nohy hladí.
Dává jim sílu, věčného mládí.
Na níž ráda ležíš, na slunci se hřeješ.
V níž rostliny plodíš, ruce své skryješ.
Mráz jež přírodu, Tebe přikrývá peřinou.
Myšlenky zlé, ponravy v něm zahynou.
Uspává přírodu, na jaře bude krásná.
Vyčistí oblohu, zasvítí Ti hvězda jasná.

Kometa

Mléčná dráha nad námi, překrásně svítí.
Je na ní jistě, přemnoho bytí.
Meteor zasvítil, letěl pak dál?
Splní se člověku, to co si přál?
Tolik jich proletí, v životě krátkém,
Tak jako oni, zasvítíme a zhasnem.
Však Ty se zas probudíš a zářit budeš.
Pod jasným nebem, v poklidu půjdeš.
Krásná to kometa, co víru dává.
Zahalená v závoji, slunci ho vzala.
Celý den na obloze, přejasně svítí.
V noci slastně spí, to úděl bytí.
Snad sny hezké má, zářit bude směle.
Po večeru klidném, je srdce vřelé.
Pěkně se vyspinkej, najdi svůj klid.
Slunci závoj sebereš, můžeš dál žít.

Duše

Kdo pohlédne Ti do očí, musí Tvou duší zřít.
Vidět v ní smutek, srdečný klid.
Je čistá a hodná, možná až moc.
Proto máš potom, na sebe zlost?
Lidi Tě soudí, většinou dle sebe.
Neznají se sami, neznají Tebe.
Proč vidím v očích Tvých, něhu, radost, klid.
Malé plamínky tančící, když máš možnost žít.
Laskavé Máš srdce, pohladit umí.
Pročpak Tvá ústa, tak šeredně mluví?
Uvědom si kolik dáváš, jak málo chceš.
Navenek chladná, uvnitř krásně žhneš.
Vidím ten žár, cítím jeho sílu.
Potřebuješ pouze, navrátit víru.
Víru v sebe sama, chtěl bych Ti dát.
Budeš se zase, překrásně smát.
V Tvém hlase krásném, znít vášeň jen.
Není to Tvůj, malý tajný sen?

Poslední ?

Poslední básničku, do sešitku píši,
Však nebude poslední, v moji tajné říši.
Z níž slova pochází, múza má půdu živnou.
Všechny zdejší básně, pro Tebe se jihnou.
Snad pomohly s bolestí, žal dále odnesou.
Schovej si pro sebe, co do srdce zanesou.
Jsou psány od srdce, s myšlenkou jasnou.
Máš pěkné sny, světla v noci hasnou.
Máš pěkný den, světlo zase září.
V temnotě je naděje, vidíš jak slabě září?
Otevři oči své, otevři své srdce.
Nadechni se z hluboka, vydechni prudce.
Rozhlédni se okolo, přijmi tento svět.
Není zde pro Tebe, v něčí ruce květ?