Touha

Touha

Za obzorem se jeví nádherná zář,
kam odchází temnota, odpověď jistě znáš.

To nehoří les, to je další div krásy,
září a svítí Tvé nádherné vlasy.

Šedé dva mráčky v té božské scéně,
oči co nedají mi klidu přirozeně.

Ten žár z té záře, co provází dny mé,
to toužebně žhnou rty nádherné.

Být tak ranní rosou, co vlhčí chodidla Tvá,
to moje touha hříšná a přetajná.

Trávou, co chladí a hladí tělo Tvé,
sním o tom častokráte, je to nemožné?

Horskou říčkou v níž se koupeš každý den,
omývat duši Tvou bych chtěl tolikráte jen.

Je to snad hřích chtít s Tebou býti?
Po cestě života ve dvou zase jíti.