Mohla by se psát naše dospělost
a my stále vychutnáváme mládí.
Je to uvíznutí v časoprostoru,
je to strach vzdát se ochranných křídel.
A také je to návrat tam,
kde nit našeho dětství byla přetnuta.
Život je moudrý.
A někdy dává příležitost i napravit chyby.
Šediny ve vlasech promlouvají o prožitcích.
A v očích se dnes už zračí mírnost.
Je v nich láska, pokora a taky uznání.
A já vidím taky moudrost a oddanost.
Vidím sílu srdce,
která tluče pro jeho svět, kterým jsme my,
i když čas tak neúprosně letí.
Velmi si tě vážím, tati!