Ten Třetí

Tak jedu z Prahy a svůj sen si vezu, však prázdnotu v sobě dost těžko nesu.
Kde jsou ty dny, kdy měl mě někdo rád, snad držel to v sobě, nechtěl se bát.

Teď je již snad šťasten a je s ním rád, však on již od začátku, neměl být kamarád.
On měl být ten, co změní lásku, on měl být ten, co zapomenout měl dát.

Snad se mu to povede, přeji Ti to vřele, je vzdělaný, chytrý, chová se dospěle.
Takový, když to pořád slýchám, bych chtěl také být, takový ten duševní typ.

Pravý intelektuál co se s ním dá mluvit, do řeči neskáče, nebude Tě nutit.
Ten co si na vše v poklidu počká, ten s nímž se každá velkého štěstí dočká.

Škoda, že nic neumím, nedá se mi věřit, nervy mám v háji, vodu umím jen čeřit.
Na všechny štěkám, jenom je drbu, pomlouvám a druhé viním ze svého hrbu.