Slunce

Srdce hyri barvami stredecni noci,
avsak place v slunecne nedeli.
Slyselo hudbu jeho nespoutane duse,
proziva prec ticho prazdnych ran.

Na okamzik splynulo v marne nadeji,
verilo, ze to co nebylo neni,
a to co mohlo byt prijde.
Neprislo.

Zustalo stat na strane liche,
dozvuky ozven ma jiz na dosah.
Obloha bledne pod tihou vody,
ceka, az spadne posledni stin.

Roztahne naruc, prijme ten proud vody,
necha ho projit sem a tam.
Po kazdem desti, prijde zas slunce,
ktere osusi vsech srdci ram.