Je to tu zas

Myslela jsem, že už to nebude,
však běda, opilost je svině.
Však, hraješ si se mnou osude,
v opilosti, láska skvétá nevině.

Tam stál si nevědoucí, pokuřující ledabyle cigaretu,
a v mých očích hořících, najednou zasvítil cit.
Teď bojím se, zdá se být v plném rozkvetu,
nejradši, bych dala své tělo, duši i srdce bít.

A zas je to tady, nervozita a čekání,
proč teď? Proč ty, můj ty muži?
Tyhle věci, mě přímo k šílenosti dohání.
Snad, pod oknem budeš stát a přineseš mi růži.

V tvém objetí, cítila jsem se bezpečně,
snad nemusíš se již ptát,
až znovu tě uvidím, přivítám tě srdečně,
nebudu tě, od sebe už nikdy hnát.

Zakončím to prosbou, na tebe.
Zdám se být silná, však křehká je má duše,
pojďme si ze země udělat nebe,
snad mé vyznání, nezní suše.