Korzet mě svírá
jako tvoje dlaně
při prvním nádechu
rozšněruji taje
ke kotníkům
uvážu tvůj dech
to ty jsi naposledy řek...
"bez příběhu není lásko děj"
a tak jsem se stala Markýzou
uzamčenou v něm
spletla jsem příběh z krotké vášně
do vína smočila rty
a trpkost začala snášet
teď na srdci jizvu mám
a ty ve tváři dlouhý šrám
...
Nech moje dlaně
ať rozváží ti korzet.
Činem tím
z příběhu toho
tě propustím.
Bez šatů Markýzy
zůstaneš andělem
a srdce bez jizev.
...skvělá básnička provokující fantazii jako ostatně všechny tvoje :-)
26.04.2016 18:44:02 | Mácha